Příběh o Nicoláskovi s dětskou mozkovou obrnou

Nicoláskův boj s osudem začal již v těhotenství jeho maminky. Ve 4. měsíci těhotenství byla jeho maminka hospitalizována v nemocnici až do porodu, jelikož po odběru plodové vody začala voda v břiše maminky ubývat a tím začaly všechny Nicoláskovi komplikace. I přesto, že lékaři hovořili o možné situaci, kdy by miminko nemuselo porod zvládnout, rodiče se rozhodli o Nicolasův život bojovat ze všech sil.

Nicolásek se narodil skoro o 3 měsíce dřív než ostatní miminka a vážil něco málo přes 1 kilo. Na porodním sále museli lékaři Nicoláska resuscitovat a první komplikace po narození nastaly 7. den, když s velkými problémy bříška musel Nikýsek na velkou operaci, která se kvůli špatnému hojení musela opakovat. Jelikož operace i pooperační stav byly pro miminko velice náročné, Nicoláskovo tělo to nesnášelo dobře. Byl malý, slaboučký a měl kritický a nestabilní zdravotní stav, kvůli kterému byl 3 měsíce v inkubátoru.

Lékaři několikrát bojovali o Nicoláskův život, aby se mohl vrátit do náručí obou rodičů. Po operacích a opakovaných resuscitacích Nicolásek prodělal krvácení do mozku a kvůli tomu bojuje s Dětskou mozkovou obrnou. Dětská mozková obrna u Nicoláska zasáhla obě nožičky a pravou ručičku a také mentálně neodpovídá svým vrstevníkům, nemluví.

Nicolásek statečně bojoval celý 1 rok svého života, než bylo možné, aby se s rodiči mohl konečně podívat domů. Bohužel, toto štěstí netrvalo dlouho. Nejen že nadále přetrvávaly problémy s Nicoláskovým bříškem, v 18. měsíci Nicolásek prodělal špatnou reakci na očkování, zkolaboval a upadl do kóma.

Přes tento těžký životní start Nicolásek nepřestal bojovat o svůj život a teď je z něj 10 letý klučina, který chodí do 4. třídy do speciální základní školy. Maminka s Nicoláskem každý den cvičí a učí se ze všech sil. Péče o Nicoláska doprovází i speciální dieta, kterou má kvůli jeho komplikacím s bříškem a nemůže tedy jíst vše jako zdravé děti.

Když se Nicolásek narodil, jeho rodiče se rozhodli, že o jeho život budou bojovat ze všech jejich sil. Proto s ním denně cvičí, učí se, několikrát do roka jezdí na rehabilitace, kde se Nicolásek učí být samostatný na vozíčku. Vozíček totiž bude neustálou součástí jeho života.

Nicolásek s rodiči pravidelně navštěvuje specialisty, aby se našla ta nejlepší správná cesta k tomu, aby mohl být ve svém životě co nejvíce samostatný. K dispozici má doma pomůcky jako vozíček, chodítko, berličky, dlahy na obě nohy, aby mohl mít během dne co nejvíce v pohybu.

Maminka Nicoláska: „Jako Nikýskova máma se snažím pro něj zajistit vše potřebné, ke každodennímu životu, každodenním potřebám. Dnes po 10 letech našeho boje už vím, že Nikýsek nikdy nebude jako ostatní děti, nikdy nebude hrát fotbal s kamarády a nikdy od něj neuslyším: „Mami, mám Tě rád.“ Rodič se asi nikdy nesmíří s tím, že nedokáže ať se snaží sebe víc splnit svému dítěti ten jediný sen, který nosí ve svém malém srdíčku…“

Rodiče Nikýska celých 10 let věřili a dělali všechno pro to, aby se mohl postavit na vlastní nožičky. Nyní, v jeho 10 letech, jsou prognózy od lékařů jednoznačné. I když rodičům i Nikýskovi dávali doposud naději, že se jednou dokáže postavit na vlastní nožičky, podle nejnovějších vyšetření nebude Nicolásek nikdy chodit a mluvit tak, jako jeho vrstevníci.

S Nikýskem je nezbytné nepřestávat cvičit, rehabilitovat a učit se, aby se jeho zdravotní stav nezhoršoval a udrželo se to, co za 10 let Nicolásek s rodiči vydřeli a jejich pílí možná vydřeli ještě něco na víc…

Rodiče se synovi snaží zajistit všechny důležité pomůcky, které se mění s tím, jak roste. Letos v září čeká Nicoláska obrovská a náročná operace obou nožiček ve FN Motol v Praze. Rodiče si od operace slibují, že Niky bude moci v budoucnu své nožičky alespoň zatížit (postavit se na ně). V případě, že by se na nožičky dokázal postavit a zatížit je, obrovsky by tak pomohl rodičům při přesunech z vozíku do auta, z vozíku na WC nebo při oblékání.

Maminka Nicoláska: „Chůze nebo MAX pár krůčků s chodítkem. Samostatná chůze bez jakýchkoliv pomůcek je vyloučena vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu, který se za 10 let u Nikýska vyvinul i s doprovázenými komplikacemi spojené s jeho růstem. Prostě a jednoduše: ať se snažíme sebevíc, DMO, bohužel, nepřepereme“

Nicoláskova rodina bydlí v malé vesničce Pamětice nedaleko Boskovic a speciální základní škola, kam každý den dojíždí, je 35 Km od jejich bydliště. Při jakékoliv cestě autem je potřeba, aby pro Nicoláska byla připravená autosedačka, vozíček, vertikalizační stojan a kolo Loped. Jelikož je pomůcek čím dál více a Nicolásek roste, je v tuto chvíli potřeba větší automobil. Rodiče Nicoláska se rozhodli založit sbírku na nový vůz, který jim usnadní cesty do speciální školy, k lékařům či do lázní.

Automobil Citroën SpaceTourer má větší otvor u bočních dveří (cca 100 cm), což umožní bezproblémové nastupování a vystupování. Do tohoto typu automobilu je možné umístit výjezdné a otočné elektrické sedadlo pro hendikepovanou osobu.

Vetší automobil bude pro Nicoláska a jeho rodiče obrovskou každodenní pomocí. Nikýsek roste a přibývá na váze, takže manipulace s ním bude těžší. Společně můžeme Nicoláskovi a jeho rodičům pomoci vybrat alespoň část z posledních chybějících 150 000 Kč na nový vůz. Zapojme se společně do pomoci našimi online nákupy nebo přímou podporou!